Místo čepice nosíte bílý šátek. Ten máte z Japonska?
Čepice mi pořád padá do očí a to mi vadí. To, co mám na hlavě, není japonský šátek, ale český obvaz.
V Japonsku zimní příprava nebyla, jak tuhle změnu snášíte?
Na zimní přípravu jsem se určitě netěšil, ale to asi nikdo.
Je horší ta fyzická dřina, nebo vaše psychika, když víte, že vás čeká jenom běhání?
To je jedno s druhým. Ve Špindlu jsme od neděle a už je toho na můj vkus hodně. Šlapu do toho, jak se dá. V životě jsem se necítil tak unavený jako po pondělním odpoledním tréninku.
Trenéři vám dávají hodně zabrat?
Oni vědí, co potřebujeme a jak to načasovat. Hlavně aby nám pak v sezoně nepřekážel míč. To byl vtip.
Co lyže, ty by vám nepřekážely?
Nevadí mi, ale radši běhám bez nich. Na lyžích je totiž větší pravděpodobnost, že uklouznu a něco si udělám. Už takhle mě bolí koleno.
Běhal jste v poslední skupince se Šimákem, Doškem a Řepkou. Byli jste rozdělení podle výkonnosti, nebo podle kamarádství?
(směje se) Asi jsme tragičtí běžci. To mi přišlo divné, ale informoval jsem se a je to podle fyzických testů před začátkem přípravy. Máme nižší tepovou frekvenci.